Technologický dluh aneb jak uklidit dřív než nás to doběhne.
Publikum: enterprise architekt
Prostor mezi vizí a teorií „jak by organizace mohla fungovat“ a praktickou realitou je bohužel někdy příliš velký. A tak paradoxně ty organizace, které by nejvíc potřebovali zásadní změnu fungování, se této změně brání nejvíc. Tahle paralýza má i velmi praktický základ. Změna je příliš velká. Každá změna, jak na individuální, tak na organizační úrovni, musí probíhat krok po kroku. Jinak se nikdy nezrealizuje. Někdy se dokonce i začne, ale nedokončí.
Technologický dluh – slon v místnosti, o kterém se nemluví
Technologický dluh je často zmiňován v rovině softwaru. Problematika je mnohem komplikovanější. Protože je potřeba vnímat celkový pohled zahrnující infrastrukturu, systémy, aplikace, procesy a strukturu nad rámec softwaru. Je to velký prostor, kde je obrovský nepořádek. Ten znamená mimořádné riziko a zároveň výrazně zpomalující se výkon. Je to daň, která se platí za překotné budování IT řešení ve velkých firmách. Je to daň, kterou platí všichni, protože nikdo před třiceti lety netušil, jakým směrem se technologie budou vyvíjet. Příliš dlouhou dobu se fungovalo způsobem, kdy okamžité řešení bylo prioritou. Nyní si všichni začínají uvědomovat nebezpečí, tikající bombu, kterou tento problém představuje. Ale protože ten problém je příliš velký, tak se o něm mluví málo. Resp. už se mluví, ale s řešením je to náročnější.
Technologický dluh – riziko, které narůstá nebezpečně rychle
Malé děti věří tomu, že když zavřou oči, tak strašák zmizí. Nezmizí. Naopak, narůstá každým dalším dnem. A tím pádem každým dnem představuje rostoucí riziko. Narůstá každým rozhodnutím, kdy akutní řešení je nadřazeno dlouhodobému řešení. Existuje možnost, že se celý systém, kterého výkonnost samozřejmě s narůstajícím technologický dluhem výrazně klesá, paralyzuje natolik, že se samotný technologický dluh stane akutním. Tomu je ale potřeba se za každou cenu vyhnout. První krok k řešení je pozvednout tento problém na nejvyšší úroveň, na úroveň boardu. A tam mluvit jednoznačně o důsledcích, které jsou bez řešení naprosto nevyhnutelné. Na nejvyšší úrovni není dobré vznášet pouze problém, je potřeba přinášet rovnou řešení.
První krok - definuj problém a popiš postup
Naprosto zásadní první krok je popsat aktuální situaci. Tak jak to jednoduše zní, tak je to ve finále velký problém. Organizace je živý organizmus a situace je komplexní. I samotný smysluplný popis, který by dokázal jednoduše definovat stávající situaci při zachování propojení, závislostí a celkové provázanosti, je už příliš velké sousto. Další krok je pak definovat scénáře řešení a navrhnout nástroj, který by pomohl facilitovat dané řešení. Není potřeba zdůrazňovat, že organizace není teplárna, kterou můžeme přes letní prázdniny na týden odstavit. Že všechno se děje nejenom za normálního provozu, ale byznys tlačí na implementaci strategie a inovace. To znamená „čištění“ musí být realizováno paralelně se všemi ostatními iniciativami.
Architektonický dluh nad rámec technologického dluhu
Na popsání dané situace jsou nástroje enterprise architektury jedno ze zásadních řešení. Je nicméně potřeba mít nástroj, který je dostatečně sofistikovaný na to, aby vytvářel dynamický popis, ne statický obrázek, který prakticky okamžitě zastarává a jako takový je vlastně zavádějící. Je vhodné mít nástroj, který umožní definovat scénáře, provést analýzu a optimalizovat finální scénář a vytvořit roadmapu, milníky. Nastavit systém vyhodnocování.
V opačném případě, kdy neexistuje popis situace, dochází k tomu, že nad rámec technologického dluhu narůstá dluh architektonický (absence popisu situace). Riziko pak roste exponenciálně a možnost řešení je ještě vzdálenější.
Agilita a byznys agilita
Agilita může velmi jednoduše dále prohlubovat technologický dluh, protože se ve svém přístupu zaměřuje na „tady a teď“ a na nezávislá řešení, která pochopitelně zrychlují implementaci inovací. Je ale potřeba velmi pozorně sledovat, jestli se tak děje na úkor prohlubujícího se technologického dluhu. Protože to je pak jenom otázka času, kdy se bude za to „platit“. Proto je dobré mluvit o byznys agilitě nebo adaptabilitě, tj schopnosti změny a implementace inovací za předpokladu, že je zohledněn kontext celkového byznysu a tedy organizace jako celku.
Optimální rovnováha
Život sám i všechny velké funkční systémy stojí na kouzelném principu rovnováhy. I proto v rámci celkového rozvoje je potřeba při řešení akutních problémů zvažovat střednědobý dopad. Krátkodobá technologická řešení nemůžou znamenat střednědobý přílišný nárůst rizika a nákladů. Je potřeba udržovat zdravou rovnováhu, jinak je zásadně ohrožena celková výkonnost firmy. Je důležité nevytvářet neblahé technologické dědictví, na které bude firma doplácet ještě velmi dlouho.
Každá krize je příležitostí
Přiznání problému, jeho vyřešení a nastavení celkového systému je vlastně obrovským přínosem pro další rozvoj enterprise. Platí, tak jako v mnoha jiných případech, že řešením problému se získá výrazná přidaná hodnota, v tomto případě často skutečně systémová. To by mohlo být to pozitivní na celé věci, co by mohlo pozměnit mindset. O to úspěšnější pak bude celkové řešení a jeho implementace, o to jednodušší bude průběh. O to větší odhodlání se do řešení pustit.